jako Jed


osobní jed
Černé skvrny plovoucí mi před očima

Sluneční vítr křičí z nebe

Bez řetězů, bez bolesti

Staré jedy běží v mých žilách

Tmavá křídla rostoucí z paty

Dělám pravidla pro mé hry

Zpátky v ohni s hořícími koly


Já jsem ten nůž a já jsem pravda

Zdi mého vězení na chvíli odešly

Slyšela jsem šepot stíny a teplé objetí

Vroucnost proti svým černým dnům

Bitvy, zase přišly a já jsem zpátky.

Už to nechci ani znát ani cítit ...zbytečná bolest okolo mého studeného těla.
(více)
08.01.2012 10:10 | 1 komentářů | stálý odkaz

Tobě ....dokud je čas

zima ve mě
Jsi dítě větru a já jsem z ledu.
Toužím bojovat za stíny v přestrojení.

Mráz roste na oknech po doteku mých ledových prstů.
Přišel jsem ti dát pusu, "nasávat teplo z tvých rtů
říkával a já tála.

Jenže noc proměnila se v nový den
Lžeš? zima je všude i v posteli........
(více)
08.01.2012 09:56 | stálý odkaz

co umí láska ? ........

ad892137ec_42372023_o2
Vysmívá se blahovým snílkům.
Vysmívá se zbloudilým duším.
Vysmívá se rozpadlým srdce dílkům.
Vysmívá se a já proč tuším…
(více)
03.11.2011 10:23 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz


Nekončeno s konečnou


ticho

V nekonečnosti příběhů se upamatováváme
a svíráme v sobě jedinečnost prapůvodních jevů
neskutečnosti,kterou jsme začali kdysi vidět
i prožívat mimo vlastní svět.

Spouštíme se hlouběji,
propadáme do vědomí jiného
vlastního stísněného spěchu nocí,
kde čeká překvapení,
vyšší smysl vnímaného,
nezažitého požitku v denním strádání
bez chvilek opouštění,
pak raději ubírat se do krajů
zahalených tmavou duhou
                                                                                                            a v probuzení vzpomínat. (více)
03.11.2011 10:07 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

poslyš

magi3
Je to tak
prosté.
Poval osmičku a máš z ní nekonečno.
To je tam, kam se řítí
milióny let paprsek z Andromedy a Labutě a hubne se čtvercem
vzdálenosti.
A proč?
K čemu je to vlastně dobré? Aby nás slunce nesežehlo?
Aby
nás nespálila hmota, kterou když vynásobíš dvojmocí rychlosti světla,
má dát tolik energie jako malá hvězda, malé slunce?
A je snad štěstí, že
zatím nevíš jak to udělat a tak přemýšlíš, že něco nezačíná, nekončí a
přece je?
(více)
03.11.2011 10:01 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

Vrbo

Dávno jsem si tě oblíbila
má vrbo milá
vrba má
...

Ze smutečního proutí vlasy
v zrcadle času rozplétám si,

já stařenka
pohádkově milá.
(více)
03.11.2011 09:54 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

počítání oveček

vladstudio_allyouneedislove_2560x1600 

Moje počítání oveček




Představuji si je na dlouhé cestě, která mi mizí v dálce, podél ní nalevo od nich vidím jehličnatý les, který je tmavší než by měl být. Všechny jsou za sebou pravidelně naskládané. Až doteď by se dalo vše pochopit. Dále už ne. V té frontě na sebe všechny řvou, nadávají si, mečí na sebe. Často se mi ozývá nějaká snad pátá ovečka před ohrádkou, přes kterou skákají, která řve aby se hnulo kostrou, že jí to tam sere, že jsou všechny krávy a jestli to takhle půjde dál, že vypadne a že jí můžou všechny další ovečky políbit prdel. (Omlouvám se za sprostá slova, která normálně nejsou v mém slovníku. Chci vám jen naprosto přesně popsat problém mých oveček.) Po tomto zařvání páté ovečky se ozvou i ostatní, že je to také nebaví a začnou být nepokoje. Koušou se navzájem do zadku, podráží si nohy, řvou na sebe nepěkná slova. Někdy se i stane, že nějakou už to nebaví a jde si sednout na kraj cesty, kde si zapálí cigaretu, natáhne kouř do sebe a z plných plic si zařve, že jí to tam hrozně sere. To však žádnou nezajímá. Ostatní se snaží co nejrychleji dostat přes ohrádku, odkud by pak vyběhli z mé hlavy. Dokonce i někdy nějaká ovečka schválně strčí do už skákající ovečky, kterou to vyvede z míry a spadne tudíž na čumák. Nějaká se zasměje, nějaká využije situace a skočí místo ní.


V takovýmto zmatku v hlavě se nejen těžko usíná, ale dokonce se i těžko zadržuje smích z viděné podívané. Místo, aby se mi povedlo usnout, probudím se ještě víc a jdu si radši dát ještě jedno kolečko kolem záchodu a pití. Ten večer se mi většinou už povede ovečky zahnat do ohrádky, ale každý večer bohužel ne.

(více)
18.09.2010 21:17 | 2 komentářů | stálý odkaz

Tobě

 

Kdyby šlo psát ve tmě,
šlo psát svázaný,
řekla bych Ti sveď mě,
řekla bych Ti bez hany.


Kdyby šlo psát bez pera,
šlo rozum zahodit,
řekla bych Ti nádhera!
pojďme ten svět přebrodit.


Kdyby šlo psát němý,
šlo na světle denním psát
-ale ne, to není,
jen pověz, jak se zachovat?
než život světlo ve tmu změní.


18.09.2010 20:52 | 0 komentářů | stálý odkaz

odpuštění není hořkost

Říkat, že odpustíš, když to nedovedeš, je jako schovat kočku a nechat trčet její ocas.
20.07.2010 11:49 | 0 komentářů | Autor: jasmínka | stálý odkaz

o odpuštení

CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA


, NESNÁŠEJ HO


Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... (John Powell)


KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU


Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti


se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří nenechává nikoho chladným.


MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD?


Do této situace ale vstupuje  výzva k odpuštění. Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? Máme každému jen tak "odpustit"? Máme zlu nechat volný průchod? Odpouštějte a bude vám odpuštěno.


ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO


Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí.


k naplněnému životu i skrze odpuštění. Jeho život je ale současně bojem proti zlu. Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. Člověku je třeba odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření zla. Odpuštění musí souviset s nápravou věcí. Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet. Tak by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.


PROČ ODPOUŠTĚT?


Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní


, na úrovni rodin, různých skupin i národů… Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc
. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.


ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"


Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života. Rychlé a levné


rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné
a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.


KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ


Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré


uvědomit si svou hodnotu
jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam
.


PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU


Negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.


POJMENOVAT SVÉ POCITY


Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.


POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ


 Z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, kterou vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.


SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí.- odpusť jim, neboť nevědí co činí"


ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY


Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

(více)
20.07.2010 11:35 | 0 komentářů | Autor: jasmínka | stálý odkaz

OTOKY

 

 







Otoky vznikají, když se obáváme o to, co se stane. Jsou projevem obav, co bude

. Jsou to ale zbytečné starosti. Měli bychom se radovat ze současné situace
a nebát se o budoucnost, která je daleko. Máme starosti s tím, co bude, ale musíme se radovat ze současného okamžiku. Otoky se lépe hojí, budete -li stále
myslet na to, že budoucnost se změnit nedá, a budete-li stále myslet na to, že současnost je důležitější.


(více)
20.07.2010 11:26 | 0 komentářů | Autor: jasmínka | stálý odkaz

chci abys věděl

chci abys věděl, že Tě obdivuji, že to se mnou vydržíš. Mně to občas dělá problémy...

:-)
(více)
15.07.2010 14:00 | 0 komentářů | Autor: jasmínka | stálý odkaz

láska a utrpení

Láska není doprovázena utrpením ze své přirozenosti, ale v konfrontaci se zlým světem.
Protože náš svět je padlý, nalézáme v něm lásku téměř výhradně spojenou s utrpením a podle něj se často i pozná.
Ne však proto, že by utrpení bylo "daní" za lásku, nebo její nutnou "cenou", ale protože se jí soustavně snaží stavět do cesty.
Ti kteří milují, zakoušejí utrpení ne proto že milují, ale milují přesto, že trpí
Utrpení se nám staví do cesty ve všem dobrém, a tím nás často zastaví. Jen láska se nezastaví, a utrpením projde.
(více)
15.07.2010 13:39 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

tenkrát

Krátká pohádka na dobrou noc:



Možná si to už někteří z vás nepamatují, ale kdysi dávno, když jsme ještě všichni šťastně a krásně žili v pralese, kde bylo vždycky dost jídla pro všechny, se najednou zlá zvířátka rozhodla, že ty neohrabané tvory, kteří neumí ani moc dobře lézt po stromech vypudí z pralesa.



Tak jsme hold jako ti nejslabší museli opustit potravou oplývající prales a vydat se do pustin, kde jsme se živili z odporných kořínků a jiných nechutností. Na pustých pláních nás zužoval hlad a nelítostní predátoři. Plni znechucení a nespravedlnosti jsme se snažili přežít s tím málem, co jsme měli. Těžká situace nás vedla k vymýšlení nových nástrojů a zbraní, aby jsme vůbec měli nějakou šanci přežít na nehostinných pláních tehdejšího světa.

Doba pokročila a z nemohoucího neohrabaného zvířátka se stal tvor, který dokázal zúrodnit půdu bez života. Tam, kde byl dříve nedostatek vegetace se objevila úrodná políčka. Tam, kde nic dříve nežilo se začalo dařit novým druhům. Člověk dokázal změnit nehostinné ekosystémy, zúrodňovat. Od dob stvořitele je to první tvor, který si dokázal podmanit přírodu a měnit jí k lepšímu.



Jednoho krásného dne nastal den zúčtování. Člověk se vrátil do pralesa. Ale ne jako ten slabý, ten co nikdy neuměl příliš dobře lézt po stromech. Vrátil se jako ten silný, vrátil se s buldozerem!
(více)
15.07.2010 13:27 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

motlitba

Děkuji Ti Pane, že mám větší cenu než mnoho vrabců, že o mne víš a staráš se o mne. Díky (více)
15.07.2010 13:11 | 0 komentářů | Autor: Jasmínka | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se